Pohled Jakuba Novotného na rozpačité vystoupení národního týmu na ME v polské Gdyni.
Dobrý den. Přečetl jsem si před několika dny Zprávu předsedy ČVS číslo 43 (www.cvf.cz), která hodnotí vystoupení české mužské reprezentace na ME 2013. Dovolím si s touto zprávou velmi zdvořile polemizovat. Na ME jsem byl, družstvo jsem sledoval z jiných pracovních důvodů několik měsíců a také jsem mluvil s mnoha aktéry.
1) Pan předseda píše v úvodu, že je první osobou zodpovědnou za neúspěch. V tom má pravdu, z pozice své funkce rozhodoval i přes existenci jakési komise on a my to víme. Má pravdu i v tom, že Vital Heinen vyhrál výběrové řízení v ČR. Heinen ale nabídku z Čech spíše využil k dosažení svých cílů u německé reprezentace. Klasické zdvojování poptávky. S tím by měl orgán rozhodující o takovém postu určitě počítat. Nicméně je to trh a rozhodnutí pana Heinena asi předseda ČVS ovlivnit mohl jen těžko.
2) Dále předseda ČVS upozorňuje na špatné výsledky z posledních ME. ME 2003 i 2005 se hrálo pouze na 12 účastníků, ČR skončila vždy na 9.místě a reprezentace vyhrála 1 a 2 zápasy. I když letos skupina byla opravdu těžká, to je jasné. Pan Haník nesrovnává vypsané autority, protože ví, že pana Bernarda nemůže srovnávat s trenéry Velascem a Tilliem. Musí už dnes tušit, že Bernard je dobrý mládežnický trenér, ale že na seniory prostě jeho schopnosti nestačí.
3) V mládeži se nám nedaří. Předseda svazu to musí vědět nejlépe, i před svým zvolením předsedou dlouho na svazu působil jako metodik. Nejsem expert na mládežnický volejbal, ale vím, co je důležité v poslední fází přerodu juniora v mladého reprezentanta. Dobré umístění v klubu a neustálý dohled reprezentačního trenéra a jeho komunikace s klubovými trenéry. Zde Stuart absolutně nezvládl svoji roli. Byl tu 2 roky a mimo výsledků měl vychovat někoho mladého. Měl komunikovat s českými kluby a v podstatě je navádět na výchovu hráčů. Jak myslíte, že se Fromm nebo Penchev (mladí smečaři německého a bulharského ND ) tak zázračně zlepšili? Velmi důkladnou koordinací mezi reprezentačním trenérem a klubovými trenéry daných hráčů. Fromm působil ve Friedrigshafenu v roce 2009-2011, kde ho Moculescu zasvětil do mužského volejbalu (a řešil jeho největší problém tedy přihrávku). Pak hrál v Serii A2 v Itálii. Speciálně v A2, protože je to těžká soutěž na psychiku hráče a mladý hráč se učí sám řešit situace, které pro reprezentaci potřebuje. S tím družstvem postoupil do A1, kterou letos začne hrát. Vše pod taktovkou reprezentačních trenérů a agenta hráče. Takto má vypadat „progetto tecnico“ pro mladého hráče. Toto my neumíme (at už za to může kdokoliv), jinak by se nemohlo stát, že například ve zprávě zmíněný Adam Bartoš loni hrál velmi málo i v lize. Chováme se, jako kdybychom talentů měli mraky, a pak píšeme, že žádné nemáme. Samozřejmě, v lize rozhoduje klub, ale nevím, jestli pan Bernard vůbec s kluby komunikoval. Měl strategicky plánovat, komunikovat, přijímat názory ostatních a přesvědčovat. Ne být zamilovaný do své pravdy a zabetonovat se v ní. Rozhodnout pak mohl jakkoliv, ale analýza měla být lepší.
4) Odstavec o tom, že by pan předseda rád ochránil hráče a trenéra je úsměvný. Hráči a další nepotřebují ochranu, od toho máme své blízké a úrazové nebo životní pojištění. Svaz má zajistit koncepci, systém, peníze a kvalitní lidi. Každý se může zamyslet, co nám chybí.
5) Ohledně koncepce hry ND se Štokrem na smeči je to tak, že po bitvě je každý generál. Souhlasím se zprávou v tom, že si trenér vytvořil jakousi koncepci hry a že se mu potom rozpadla. Můžeme se hádat, jestli byla špatná nebo ne, nakonec nevyšla to je riziko povolání. Nesouhlasím s tím, že se ji pan Bernard držel dva zápasy a rozpadla se až se zraněním Konce. Už první zápas byl Bernard nucen vyndat Drobka a použít smečaře. Znova se ale vracím k úvaze, byl by výsledek se smečaři Barankem a Bartošem (Hudečkem, Hyským) jiný? Kdyby Konce jistil na účku Drobek nebo naopak? Proč Baranek může v Tours hrát výborně a v repre ne? Situaci nahravačů snad ani nebudu rozebírat. Předseda svazu hovoří o střelnici Rusů a Bulharů, ale stejné problémy mělo družstvo i v přípravě s Finy i Belgičany, nevyhrálo ani zápas
6) To že hráči nemají sen je klasický bod v těchto hodnocení, at už je píše kdokoliv. Má dvě strany. Příprava trvá několik měsíců, takže je náročná i na hlavu. Hráči (většinou ze zahraničí) jsou s ND „doma“ přes léto. No a někteří pak reprezentací žijí více, jiní méně. Pan Haník tuto situaci ze svého trenérského působení velmi dobře zná a má pravdu v tom, že my Češi jsme v tomto trochu specifičtí a trenér to musí brát v potaz. No jo, jenže to přesně trenér Bernard nedělal (obzvláště první rok byl velmi přezíravý) a šéf svazu jako inteligentní osoba musel poznat hned na začátku, že tady bude problém.
7) Ted ta vyjmenovaná pozitiva. Chuť reprezentovat, kult práce, workohlismus a další vypsané věci jsou pozitivní. S nimi samozřejmě ale přicházela negativa, jak správně pan předseda píše. Jako správný politik upřednostňuje pozitiva, to je zapotřebí. Nejde ani tak o to, že družstvo nemělo tvář, to každý viděl. Nebo o to, že za trenérem hráči nestáli, za to si mohl sám a může se to stát. Jde například o zmiňované sofistikované metody. Věci určitě přínosné, které se ovšem měly dostat dále (níže) do klubů. Aspoň těch extraligových. Aby se v těch klubech mohli rozvíjet naši mladí hráči pro REPREZENTACI!! A v tom je problém, například více než polovina extraligových klubů nepoužívá ještě v roce 2013 DataVolley, nemá na to lidi, kteří by to opravdu uměli obsluhovat. Trenér reprezentace asi těžko bude pomáhat klubům s koupí Datavolley, to není jeho role. Nicméně on se správným přístupem k extraligovým trenérům (ať už jsou jakkoli pozadu) mohl daleko více ovlivnit jejich práci, jejich důslednost, jejich metody. To přeci byl cíl pana Haníka (nebo by aspoň měl být). Je k diskuzi, kde je chyba, jestli na straně extraligy (klubu), trenéra jako takového, nebo politicky korektního svazu (kluby – kraje-volby, atd.) nebo všech dohromady. Bernardovi už to dnes může být jedno, českému volejbalu moc ne. Nakonec nejde o tři klády v těžké skupině na ME. Jde o to okolo a bohužel ani tam se Bernardovi moc nevedlo.
Jako nový trenér pro reprezentaci mužů :
1) Bych se pokusil stabilizovat (ukecat) družstvo a uhrát co nejlepší výsledek v kvalifikace na MS
2) Poté bych navrhl 4 letý cyklus.
3) První 2 roky by byly základní cíle postupy na velké akce (mimo MS 2014), hlavní cíl výsledky na ME 2017 MS 2018.
4) Vybral bych si realizační družstvo s jedním cizincem a jedním dalším Čechem. Chtěl bych důvěryhodného člověka na management družstva, s co největšími kontakty v zahraničí a kontakty na hráče. Přesně bych rozdělil kompetence a delegoval své podřízené.
5) Vybral bych hráče co chtějí a můžou hrát za nároďák. Rozdělil bych je na staré a mladé a s každou skupinou bych jednal úplně jinak.
6) Navázal bych velmi úzké vazby na hráče i na trenéry „mých“ hráčů – jak v lize tak v zahraničí. S nimi bych řešil postupy zlepšení mých hráčů, po celé Evropě.
7) V Čechách bych se velmi často stýkal s trenéry a šéfy extraligových klubů a juniorských družstev. S agenty hráčů reprezentace bych probral situace a možnosti mých hráčů.
8) Také bych samozřejmě trénoval, chci jen ukázat, že trenér reprezentace už nemůže být jen trenér. To samo prostě nestačí
Trenér nejsem a ambice na tento post nemám, ale toto jsou celkem logické věci. Jako šéf svazu bych potom:
1) Vybral trenéra rázného, komunikativního, tvrdého, ale ne zatvrzelého. Člověka, co dělal klubový volejbal i reprezentaci. Měl bych omezený výběr, protože na trhu se situace RD mužů rapidně zhoršuje. Určitě bych u družstva nechal trenéra Šmejkala, rozhodl bych v jaké roli možná i v té nejvyšší. Další z realizačního družstva bych určitě chtěl Sezemského.
2) Trenérovi bych dopřál volnost, ale při jeho vybírání by mi musel jasně a podrobně nastínit svoji vizi a strategii. Pokud bych ho neznal osobně, reference bych lehce zjistil v zahraničí. Plnění plánu bych velmi důsledně vyžadoval a vytvořil kontrolní mechanismy. Do jeho rozhodování bych ale nezasahoval. Na začátku by mne více než výsledky zajímaly reformy.
3) Zajistil bych důkladné spojení mezi reprezentací a extraligou mužů a juniorů. Chtěl bych, aby trenéři, co trénují „mé“ talenty v lize byli vybaveni jak znalostně tak, materiálně. Trenéry juniorských center a mužských klubů s největším počtem mladých talentů bych chtěl externě u reprezentace. Spojení mezi „asáky“ ND a těmito lidmi by bylo neustálé. Přesvědčil bych největší bossy českých klubů o nutnosti určitých reforem. I pánové Diviš, Šimoníček, Olšiak, Gerža, Zedník, Němeček, Rosenbaum, jsou lidé, kteří volejbalem žijí. Ještě jinak by nedělali, to co dělají.
4) Spojil bych dohromady Honzu Svobodu, Zdenka Šmejkala, Martina Demara, Honzu Malinu, Petra Broma, Romana Macka, Přému Obdržálka a další. Každý umí něco výborně, jde jen o to aby se to dobře doplnilo. I tito lidé by byli v neustálém spojení s RD (porady, meetingy, tréninky..atd). V zájmu reprezentace by jejich rivalita ustoupila, o tom jsem přesvědčen.
5) V mládeži bych dal dohromady největší experty, které bych sehnal jak po Evropě, tak v Čechách. Situace tady je složitější, nechal bych si poradit a angažoval bych určitě i Zdenka Haníka jako velkého experta na mládež.
6) Musel bych si na všechno sehnat prachy, ale o tom tento spis není….Na to bych si věřil nejvíc.
7) Snažil bych si nemyslet, že vše vím nejlíp. Občas se mi to stane a pak někde dostanu facku 😀
Na závěr chci podotknout, že tato dlouhá slohovka nemá být pouze kritikou. To vůbec ne. V zásadě se spoustou věcí souhlasím. S tím, že jsme v tom všichni. Souhlasím i s tím, že to není jednoduché. Když jsem začínal organizovat stavbu svého domu, slýchával jsem, že se to nedá, že to nezvládnu a tak podobně. No a hrubka už stojí a jede se vesele dál. Občas s problémy, ale jede. S českým volejbalem to bude podobné. Tato práce má sloužit jako konstruktivní polemika a vyjádření názoru, protože nějaký názor mám.
Jakub Novotný, 5.10.2013 Sokolov
Autor: Jakub Novotný
Buďte první kdo přidá komentář